Bitva u Chlumce 1813 - Schlacht bei Kulm 1813

  • Home
  • Bitva u Chlumce 1813 - Schlacht bei Kulm 1813

Bitva u Chlumce 1813 - Schlacht bei Kulm 1813 V roce 2018 uplyne 205. let od bitev u Chlumce a Varvažova, stránka je má připomenout stejně ja

Address


Alerts

Be the first to know and let us send you an email when Bitva u Chlumce 1813 - Schlacht bei Kulm 1813 posts news and promotions. Your email address will not be used for any other purpose, and you can unsubscribe at any time.

Contact The Business

Send a message to Bitva u Chlumce 1813 - Schlacht bei Kulm 1813:

Shortcuts

  • Address
  • Telephone
  • Alerts
  • Contact The Business
  • Claim ownership or report listing
  • Want your business to be the top-listed Event Planning Service?

Share

Bitvy u Chlumce, Přestanova a Varvažova byly vojenskými událostmi války 6. koalice. Tato válka se rozhořela v roce 1813 počátečn

Po ústupu z Ruska v roce 1812 postavil Napoleon ve Francii novou armádu a z jara 1813 se utkal s postupujícími Rusy a Prusy. Francouzská armáda zvítězila v květnu 1813 ve velkých bitvách u Lützenu a Bautzenu a 4. června bylo uzavřeno příměří. Od té doby probíhal v Praze mírový kongres. Rakousko, politicky vedené obratným kancléřem Metternichem, se snažilo hrát roli prostředníka mezi Francií na jedné a Pruskem s Ruskem na druhé straně, přičemž mělo samozřejmě na mysli své vlastní mocenské zájmy. Jednání skončilo 13. srpna vstupem Rakouska do války na straně protinapoleonské koalice, což zásadně vychýlilo poměr sil ve prospěch spojenců. V době vyjednávání spojenci uzavřeli v Trachanbergu dohodu o společných akcích proti Napoleonovi. Hlavní myšlenkou plánu bylo, vyhýbat se přímé konfrontaci s císařem Napoleonem a místo toho postupně bojovat s jeho maršály a generály, aby došlo před hlavním střetem k jeho postupnému vyčerpání. Tento plán byl postaven na existenci třech spojeneckých armád - Slezské složené z Rusů a Prusů pod velením polního maršála Gebharda von Blüchera, Severní Švédů, Prusů a Rusů, které velel švédský korunní princ Bernadotte a České - sestávající z Rakušanů a Rusů pod velením prince Karla Schwarzenberga. U této hlavní síly byli i panovníci ruský car Alexander I., rakouský císař František I. a pruský král Friedrich Wilhelm III. Napoleon, však ještě dokázal zvítězit 26. a 27. srpna v bitvě u Drážďan.

Během ústupu Rakušanů od Drážďan bylo cílem knížete Schwarzenberga krýt směr na Vídeň. Rakušané se tak pohybovali po silnici přes Freiberg, druhá kolona spojenců šla nejkratší cestou přes Dippoldiswalde a Altenberg. Třetí koloně Rusů byl určen směr na východ ve směru na Pirnu, ale na ní již postupovali francouzské jednotky, které překročily Labe u Königsteinu. Vzhledem k tomu, se ruský generál Barclay de Tolly rozhodl jít na Teplice přes Dippoldiswalde a Altenberg.

Ještě 27. srpna Napoleon poslal 1. armádní sbor pod velením generála Dominiqua Josepha Reného Vandamma, aby odřízl ústup spojenců přes horské průsmyky, a to obchvatným manévrem zleva směrem na Teplice. Sbor generála Vandamma měly podporovat sbory maršálů St. Cyra a Marmonta. Avšak trasu Vandammova sboru, nedaleko obce Chlumec, překřížily ruské jednotky pod velením hraběte Ostermanna - Tolstoje. Pokud by Vandamme úspěšně dokončil svůj úkol, stala by se situace pro spojence velmi nebezpečnou ne-li dokonce rozhodující pro vojenské i politické vztahy. V případě, že by Vandamme postoupil do Teplic, mohl uzavřít průsmyky přes Krušné hory a pak by České armádě (u které byl ruský car a pruský král) hrozilo obklíčení a totální zničení. Z politického hlediska, po porážce Rakouska u Drážďan bylo Rakousko připraveno opustit koalici a Metternich se chystal poslat své zástupce k jednání s Francouzi a v případě další velké porážky by se 6. koalice mohla rozpadnout.

Oddíl generála Ostermanna - Tolstoje se skládal z 1. gardové divize, kterou tvořily pluky Preobraženský, Semenovský, Izmajlovský a myslivecký pluk osobní gardy a několika pluků 2. armádního sboru velitele Eugena Württemberga. Během bitvy u Drážďan byla 1. gardová divize generálmajora Rosena v záloze, která spolu s 2. sborem měla krýt pravé křídlo spojenců u Labe. V předvečer bitvy 28. srpna vstoupila u Petrovic do malé, ale krvavé bitvy s Vandammovým předvojem, aby si pročistila cestu k ústupu na Teplice. S úsvitem 29. srpna oddíl Ostermana - Tolstoje, čítající 10.000 vojáků, postupoval jako zadní voj od Chlumce směrem na Teplice. Zastavil se u vsi Přestanov a rozvinul se do dvou linií a zablokoval tak prostor mezi Krušnými horami a Střížovickým vrchem. První útok Vandammova předvoje byl odražen, jeho vojáci se nemohli rychle rozvinout a zůstali stísněni v údolí. Ve dvanáct hodin provedl Vandamme prudký útok na ruské pozice. O druhé hodině odpolední dorazily ruské posily, první kyrysnická divize. Byla to gardová jízda pod velením generálmajora Depreradoviče. Dva kyrysnické pluky, gardový jezdecký a jízdní vypomohly postavení na pravém křídle a hulánský pluk osobní gardy a dragounský se dostaly na levé křídlo. Bitva se odehrála na horských svazích podél silnice Chlumec - Teplice. Sám generál sám Osterman - Tolstoy byl zraněn, jeho levá ruka zlomená dělovou koulí visela na kloubu. Jak uvádí pobočník hraběte, vybral si mladého doktora a řekl: " Tvůj obličej se mi líbí, odřízni mi ruku ." Během operace nařídil vojákům zpívat ruské písně. Po Ostermanu - Tolstoji převzal velení generála Alexej Petrovič Jermolov. K páté hodině Vandamme napadl levé křídlo Rusů. Francouzské jednotky prolomily ruskou pozici, obsadily vísku Přestanov, zmocnily se ruské baterie, ale narazily na bodákový protiútok praporu Semenovského pluku. Semenovci opětovně získali děla a v ten okamžik se dva gardové jezdecké pluky pod velením Dibiče bez rozkazu Jermolova vrhly do útoku.