Se sushi jsem se poprvé setkala v roce 2008, když jsem pracovala jako hosteska na akci v Pardubicích. Profesionální šéfkuchař tam připravoval sushi v rámci cateringu a já jsem střídavě sledovala jeho práci a ochutnávala. Líbilo se mi, jak sushi vypadá na talíři, jak chutná, a celkově jsem tímhle zvláštním pokrmem byla absolutně ohromená. Po akci jsem se sushi chtěla naučit připravit doma a chtěla získat víc informací. Věřte nebo ne, před deseti lety se nedalo na Youtube najít instruktážní video, jak sushi správně připravit, ani nebylo moc receptů a postupů na internetu. Kurzy vaření získaly na oblibě až také mnohem později, a tak jsem šla do knihovny, půjčila si jednu malou knížečku s více obrázky než recepty, a moje snažení tím začalo.
První až desátý pokus považuju víceméně za zneuctění celého sushi umění. Myslela jsem si, že na tom nic není a že nepotřebuju utrácet svoje studentské peníze za dobré suroviny. Neměla jsem sushi ocet, použila jsem ten klasický. Neměla jsem rýžovar, vařila jsem rýži v hrnci. Hrůza, děs, chudáci moji blízcí, kteří to museli jíst...
Jak už bylo řečeno, díky mé tvrdohlavosti jsem se nevzdala, dala tomu čas a prostor, a pokračovala v tréningu. Někteří možná ode mě víte, že sushi je hlavně o dobře uvařené a ochucené rýži a že bez rýžovaru to vážně nejde. Trvalo mi několik let, než jsem s rýží byla jakž takž spokojená.
Po tom, co jsem se nebála jít se svým sushi na trh, jsem připravovala sushi pro sebe, rodinu, přátelé, přátelé přátel, na narozeninových oslavách a postupně jsem zjistila, že se sushi stalo jedním z mých velkých koníčků.
Tou dobou jsem při škole různě brigádničila a pendlovala na různých akcích, až jsem se přes jednu agenturu dostala k firmě co řídí distribuci ryb v Evropě. Na jednom ze školení jsem se seznámila s informacemi o rybách, jejich přípravě a pro velký nákupní řetězec jsme pak jednou měsíčně připravovali promoakce na ochutnávku čerstvých ryb. A proto, že mě sushi vážně moc bavilo a bylo mi líto, že ho tenkrát jedlo tak málo lidí, přišla jsem s nápadem na projekt "sushi pro začátečníky" s ochutnávkou a ukázkou přípravy přímo na prodejně. Sushi jsem připravovala před zákazníky obchodu, kteří mohli ochutnat a zakoupit vše potřebné k přípravě sushi. Tenhle projekt fungoval asi rok, než jsem odjela s přítelem cestovat po světě.
Pár letních sezón strávených ve Washingtonu DC a cestování po USA mě sice na chvíli v pilování sushi zastavilo, ale zase mi dalo možnost ochutnat sushi v těch nejlepších japonských restauracích a utvořit si představu o tom, že sushi není jen tuňák nebo okurka. V roce 2015 jsme dostali víza do Kanady a já dostala svoji první "sushi práci".
Yamagoya je japonská restaurace v horském městečku Fernie ve Skalistých horách kanadské provincie Britská Kolumbie, kterou vlastní kanadsko-japonský pár - úžasní manželé Carrovi, kteří mě toho hodně naučili. Rolovat sushi jsem sice uměla, ale v Yamagoye jsem měla možnost vše potrénovat - např. tzv. uramaki, rolku kalifornskou - obrácenou s rýží navrchu, ale hlavně naučit se pracovat rychle, protože objednávky se jen valily. Taky jsem se seznámila s japonskými noži a propadla lásce k sushi ještě víc.
Svoji druhou velkou pracovní příležitost jsem dostala na Novém Zélandu ve Wanace - horském městečku u stejnojmenného jezera, kam jsme odjeli v roce 2017. Dostala jsem práci jako sushi chef pro asijskou restauraci v horském středisku, kde jsem pracovala pod japonským mistrem sushi Takesanem. Naskytlo se mi velkého štěstí, protože profesionální sushi je mužská záležitost a vidět ženu v sushi byznysu není obvyklé (v Japonsku). Takesan mi hned na začátku řekl, že mě chce vše naučit, že odmítá starou školu sushi mistrů, kteří dovolí jen pár svým vyvoleným učedníkům pokračovat v tradici. A tak mě pět měsíců učil a zasvěcoval do tajů sushi a hlavně nigiri - nadýchaných obláčků rýže se syrovou rybou.
Na sushi se mi líbí jeho pestrost a že se fantazii nekladou žádné meze. Po celou dobu učení jsem měla možnost experimentovat a nalézat nové i tradiční chutě, klasické s rybou, i vegetariánské a veganské. Moje zkušenosti nyní sahají tak daleko, že mi lidé začínají říkat, že takové sushi, jako ode mě, ještě nikdy neochutnali. A protože je sushi moje velká láska, o které když začnu mluvit, nejsem k zastavení, ráda se o tuto dovednost podělím s ostatními.
Rok 2018 se pro mě stal rokem desetiletého výročí práce se sushi a zároveň rokem, kdy jsme se dostali do vysněného Japonska. V japonských alpách - konkrétně v horském městečku Hakuba - jsme se starali o toto úžasné ubytování a já měla možnost pořádat sushi workshopy pro naše hosty. Vzít toto nádherné gastronomické umění do vlastních rukou, neustále se učit a zároveň ho přetvářet k obrazu svému, je to, co mi přináší pocit štěstí. V současné době jsme zpátky v Čechách - v Pardubicích - a já se nemůžu dočkat, až se se svým sushi uměním podělím i s Vámi.
