13/09/2019
Jsme poctěni, že právě u nás ... Teď, na konci listopadu, v únoru příštího roku a po další dva roky. Máme se na co těšit :-)
CO JE UMĚNÍ BÝT? část první
Repertoár osobně-rozvojových seminářů, které tvoří The Art of Being® , jsem začal vytvářet v roce 1987. Inspirován svým prvním mentorem Dr. Carl Rogersem jsem předchozích 12 let strávil vedením takzvaných „Encounter“ skupin: seděl jsem v kruhu, obvykle s šesti až čtyřiadvaceti lidmi, nemaje žádný jiný plán než vytvořit a chránit prostor, ve kterém se lidé mohou postupně více a více otevírat sobě navzájem. Tato setkání přirozeně a často i záhadně přiváděla jejich účastníky k sebeuvědoměním, probuzením a hluboce osobním vnitřním smířením, obzvláště s tím, co na sobě neměli rádi, za co se soudili, čeho se báli, čemu nedůvěřovali nebo v sobě odmítali. V těchto skupinách jsem se naučil naslouchat. Nejen tomu, co lidé říkali, ale poslouchal jsem i to, co bylo skryté mezi řádky v knihách jejich vnitřních životů. V této době se odehrálo mnoho emocionálního i psychologického léčení – i u mě.
To, co jsem se v těchto letech naučil, vytvořilo základy, na nichž mé workshopy stojí dodnes. Nesu v sobě zkušenosti čtyř desetiletí, které jsem věnoval broušení nástrojů svého řemesla, jímž je facilitace osobně rozvojových seminářů. A to mě nutí k tomu, abych tím více dával pozor, že mé znalosti a vědomosti nepřeválcují ten mnohem záhadnější a mnohem více transformující způsob učení, který se děje skrze prožitek. Koneckonců to je fundamentální způsob jak pracuji s lidmi. Od účastníků mých seminářů se neustále učím jak jim nejlépe sloužit na cestě seberealizace, probuzení a osvobození od všeho, co je udržuje v jejich podmínění. A proto je každý seminář pro mě novým dobrodružstvím, bez ohledu na to, že jsem takto postavený workshop vedl třeba již stokrát.
Je mou vášní, možná i osobním uměním, vést workshop tak, že po celou dobu účastníkům naslouchám, vnímám je a prociťuji, a zároveň se obracím dovnitř k sobě a zkoumám, zda přijde nečekaný vhled či inspirace, která je schopna lidem přinést právě tu zkušenost, kterou v tu chvíli potřebují. A ode mě je žádána především naprostá přítomnost s těmi, jimž sloužím. Mé nabyté znalosti a naučené schopnosti pracují tiše v zákulisí. Nedovoluji jim se prosazovat ani příliš vyžadovat mou pozornost; ostatně ony nejsou zdaleka tak fascinující jako to, co se právě ve skupině děje. Můj starý Mistr Osho říkával “Nejintimnější je nevědět.”. Stejně tak jako v Buberově pojetí vztahu "Já-Ty" to znamená, že v prostoru mezi mnou a tebou nic není. A tak máme možnost být jeden pro druhého totálně přítomni. A tím, že jsme zcela přítomni pro druhého, se stáváme rovněž přítomnými pro sebe sama – a právě v tomto okamžiku se mohou odehrát zdánlivě magická probuzení všeho druhu. A to je ta neviditelná dynamika odehrávající se na mých seminářích. A rozebírat to by znamenalo vměšovat se do toho dění. Toto je přítomnost v práci – umění být.
- Alan Lowen
