10/12/2024
Ještě dvě knihy, které vám chci doporučit. Obě vydalo nakladatelství dvou žen, které se jmenuje Bylo nebylo (https://www.facebook.com/nakladatelstvibylonebylo). Je to nakladatelství značně podzemní a je pravděpodobné, že tyto knihy nenajdete v žádném mainstreamovém knihkupectví. Ale skoro jistě je najdete za týden na Knihexu.
Dora Dutková: Alice
Kniha, kterou autorka napsala i ilustrovala. Je to jakoby dětský příběh, ale zároveň ho mohou číst i dospělí. Tím vším mi připomíná Trnkovu Zahradu, ale zároveň je mnohem nenápadnější, civilnější a nejsou v něm tak velké špumprnákle jako v Zahradě. Autorka píše zdánlivě "realisticky", ale občas zasadí do příběhu něco, co vůbec realistické není, čímž celé vyprávění dostává rozmlženou, snovou povahu. ("Uvědomujete si, že psi na hřbitovy nesmí? Je to napsané u vchodu." - Tyto věty pronese jelen.) Kromě toho jsou slova volena tak pečlivě, že se celý příběh odehrává téměř mimo jakoukoli identifikovatelnou historickou dobu. Prakticky jen v jedné větě jsme ujištěni, že se odehrává v té naší... ("Pár hlav se slunečními brýlemi a rudými tvářemi se natočí ve směru hlasitého šplouchnutí a pak se v klidu vrátí ke svým aplikacím.") To hlavní: už dlouho jsem nečetl nic tak čistého a autentického, bez jakéhokoli podbízení nebo kalkulace, které jsou zvlášť u knih pro děti celkem běžné.
Helena Černohorská: Ida
Když vám řeknu, že je to krátký příběh z českého venkova někdy v době kolektivizace a jednou z hlavních postav je sedlák, který se kolektivizovat odmítá, bude to znít naprosto tuctově. Dramatická témata z tohoto období si v moderní době vybralo už hodně lidí, viz např. film "Je třeba zabít Sekala" (1998) nebo některé knihy Jiřího Hájíčka... Četl jsem něco od pana Hájíčka, asi Dešťovou hůl nebo Rybí krev nebo obojí. Líbilo se mi to dost. Ale když vám řeknu, že vedle Idy na mě psaní pana Hájíčka o venkově zpětně působí jako tisíckrát zředěný a nastavovaný vývar z Idy, nebude to dost. Když vám řeknu, že tuhle neznámou knihu veřejně vychválil Jáchym Topol, a zřejmě natolik, že autorka musela dělat dotisk, pořád to nebude dost. Ida je prostě něco tak hustého a koncentrovaného, že pro to nemám slova. Není to vůbec veselá kniha, je to kniha o tom nejhnusnějším, co je v Češích, nebo možná v lidech jako takových, to nevím, ale přesto je právě tím krásná. Je to pochmurná, hluboká, černá krása pravdy.
A k tomu je to kniha napsaná neuvěřitelně dobře a zároveň neuvěřitelně civilně, s hlubokou znalostí venkova, vesnice a lidské povahy.
Autorka je jednou ze dvou (jediných) redaktorek nakladatelství "Bylo nebylo". Celé roky vedle nich schválně sedávám na Knihexech, protože "Bylo nebylo" mě baví, vždycky si od nich něco koupím a vždycky je to skvělé a úplně mimo hlavní proud. Ale že sedávám vedle někoho, kdo napsal TOHLE, to jsem fakt nevěděl. (Je to ironie osudu, když si furt stěžuju na to, jak špatně píšou různé zdejší spisovatelské celebrity!)
