28/11/2024
Blíží se čas adventu a s ním i svatoondřejská noc! A protože zvyky a tradice k zimě prostě patří, tak se podělíme o dnes již pozapomenutou historii svátku sv. Ondřeje.
Tento světec byl původně rybářem a pocházel z Betsaidy v Galileji. Následně se však přidal k učedníkům Ježíše Krista. Zemřel mučednickou smrtí na kříži tvaru písmene X - a právě na jeho počest se takový kříž nazývá svatoondřejský. Dnes je sv. Ondřej považován za patrona rybářů a obchodníků s rybami, řezníků, horníků, provazníků (náš lešenský hraběcí rod pocházel z rodu Seilerů - provazníků) a pozor - také za patrona nevěst a šťastných svateb!
Mnozí z Vás již jistě slyšeli o milostném štědrovečerním věštění. Původně se však mnoho z dnešních vánočních tradic odehrávalo v noci z 30. listopadu na 1. prosince, která symbolizovala přelom starého a nového církevního roku a lidé věřili, že je prosycená magií.
O půlnoci děvčata vstávávaala a chodila klepat na kurníky, odříkajíc tajemnou formuli. Ozval-li se kohout, dívka se vdala. Slepici slyšet nechtěla, ta měla vdavky v následujícím roce překazit. Dívky, které se nemohly rozhodnout pro toho pravého, večer pravou nohou stoupaly na postel, dožadujíce se, ať se jim ve snu zjeví ten, který je jim doopravdy souzen. Neprovdané zástupkyně něžného pohlaví také do náruče nabíraly polínek, co se jen vešlo. Před krbem je spočítaly a byl-li počet lichý, měly za muže dostat vdovce. Sudý počet naopak signalizoval sňatek se svobodným mládencem. Poněkud bizarnější bylo věštění z ropuších kůstek. Když si děvče vytáhlo kůstku v podobě háčku, tak svého snového mládence přitahovala. Kůstka ve tvaru lopaty zase znamenala, že by měla svou náklonnost věnovat někomu přístupnějšímu.
Nevěštívaly však pouze vdavekchtivé ženy a dívky. Ostatní si mohli rituálů také užít dosytosti: postačily 4 hrnečky, pod které se vložil kousek hlíny, hřeben, střídka chleba a prsten. Hrnečky se zamíchaly a dle toho, co kdo našel, mohl očekávat smrt, nemoc, bohatství nebo svatbu. Kdo toužil po předpovědi počasí, hodil dřívko na vodu. A kdo měl skrytá přání, zavítal do sadu, kde si třesením větvemi přivolal na pomoc bůžky. Těm šeptal svá přání. Zvedl-li se vítr, mělo to znamenat, že touhy žadatele budou splněny. Zapraskání znamenalo opak.
Pánové, ještě jedna poměrně úsměvná rada pro vás: touží-li vaše milá po vdavkách, ať vám vleze na záda. Doslova! Vydejte se s ní ke stáji s krávou, na kterou zabušte a vyzvěte ji, ať zabučí tolikrát, za kolik let by se měla veselka konat!
Jaké další tradice znáte? Vyzkoušíte letos nějakou? :)
