21/11/2023
Na današnji dan 1916. nakon 68 godina vladavine umro je Franjo Josip, najdugovječniji hrvatski i češki kralj. 🇭🇷🇨🇿🇭🇷🇨🇿🇭🇷🇨🇿
FRANTIŠEK JOSEF I. (18.8.1830 – 21.11.1916)
Před 107 lety zemřel v Schönbrunnu, po téměř 68 letech vlády, ve věku 86 let rakouský císař a nekorunovaný český král František Josef I.
-------
„Majestát smrti dotekl se těžce Rakousko-Uherska. Genius říše halí se v nezměrný smutek. Miliony a miliony věrného lidu sklánějí se v teskném bolu, roní hořké slzy a lkajíce žehnají slavné, zářící, věčné památce vznešeného, šlechetného, velkého vladaře!
Vznešený kmet na rakouském trůnu podlehl právě svému úctyhodnému věku, jenž spolu s břemenem války, vlády a rodinného hoře tížil jeho život! Dobou panování a věkem předstihl všecky novověké panovníky, čítaje v to i Viktorii anglickou, zůstával na svém místě, zatím co kolem plynula desetiletí, a stal se živou páskou, spojující staré Rakousko s novým, jehož určením je býti domovem a záštitou volných občanů a národů. Prožil na trůně jinošství, mužná léta i kmetství, viděl přicházet a odcházet celé generace, poznal nebezpečí, nesnáze, žal i marnost lidských věcí, ale zůstal do posledních chvil života pevným, zůstal vladařem, zůstal věren svým povinnostem i zásadám, které si vytvořil po těžkých zkušenostech, které mu první roky panování přinesly." [1]
-------
„Na počátku roku 1916 počal císař chřadnouti a od té doby se jeho stav pomalu, ale neustále horšil. Když byl konečně zjištěn zápal plic, prohlásil přemítavě: ‚To může být začátek konce'. — Nehledě k vysoké horečce, vstával císař každého dne v obvyklou hodinu, — myslím, že musel prostě vstáti, návyk dodržovaný železnou přesností takovou řadu let, nemohl býti nemocí zviklán. I nadále podepisoval císař akta a ačkoliv cítil ubývání sil a blížící se konec, s železnou vůlí pracoval proti nemoci. Bylo přímo viděti, jak jeho vůle zápasí s chřadnoucím a starým organismem. Avšak marně. Ubývání sil stále pokračovalo. Myslím, že tušil, že jeho smrt bude vlastně koncem rakouské monarchie a že zvony, které mu budou zvoniti na poslední cestu, budou hrany rakousko-uherského císařství. Umírající František Josef byl vlastně umírajícím symbolem rakouské monarchie, loutkou, která držela doposud chabou stavbou monarchie, praskající v základech.
Několik dní před jeho smrtí učinily duchovní kruhy císaři nabídku, že mu dají k disposici jako ošetřovatelky jeptišky. Císař však odmítl a prohlásil, že jeho tři sluhové, kteří jej dosud ošetřovali, jej budou ošetřovat i nadále.
Den před císařovou smrtí nechal se ohlásiti biskup Seidl u císaře, aby mu přinesl papežské požehnání. Císař byl již tak slabým, že se každou hodinu počítalo s jeho úmrtím a biskup zařídil to tak, že jeho rozmluva s císařem se vlastně podobala zpovědi. Hodinu před koncem byl biskup opět povolán, aby udělil císaři poslední pomazání.
Na večer toho dne modlil se císař dlouho a vroucně. Posadil se pak k psacímu stolu, péro však vypadlo mu z ruky, a hlava sklonila se na stůl. Od hodiny k hodině byl slabším, avšak bál se zřejmě lehnouti si, jelikož věděl, že již nevstane. Konečně podařilo se mi dostati ho na lůžko. Než si císař lehl, řekl mi: ‚Nepodepsal jsem ještě všechna akta, vzbuďte mne o půl 4. jako obyčejně.' Následovala noc plná nejistoty, čekali jsme každou minutu, že císař posledně vydechne. — František Josef dokonce chvílemi spal a vypadal již jako mrtvý. Avšak přece se vzbudil a žádal o sklenku čaje. Pak upadl v bezvědomí. Okamžitě byl povolán dvorní lékař Ortner, jenž dal císaři kofeinovou injekci. Po injekci se František Josef vzbudil a po několika okamžicích usnul opět pevným spánkem. Asi po dvou hodinách se zas probudil, rozkašlal se, kašel přešel v chrapot, chrapot slábl, císař klesl zpět do podušek... a to byl konec.“ [2]
-------
[1] Národní listy, 22.11.1916, bit.ly/2UKN57V (🔓 po přihlášení)
[2] KETTERL, Peter. Paměti komorníka císaře Františka Josefa I. Praha: Světová literatura, J. Šrámek, 1929, s. 360-362: bit.ly/40OXGjn (🔓 po přihlášení)
